A zase ta Faltová!

To si takhle v pátek odpoledne poněkud masochisticky zatoužím po své pravidelné dávce etnohnusu, tudíž sáhnu po dálkovém ovladači a volím jistotu – ČT24. A sotva naskočí obraz, jímá mne ta pravá hrůza: ZASE FALTOVÁ!

Pro nezasvěcené: Magda Faltová je ředitelkou lidskoprávní (ne)ziskové organizace Sdružení pro integraci a migraci (dokonalý žužu akronym SIMI), přední českou multikulti lobbistou a hlasitou zastánkyní přijímání tzv. imigrantů. Ačkoliv vám její jméno nemusí být povědomé, pokud dlouhodoběji sledujete zpravodajství ČT, zcela jistě jste na ni v posledních měsících narazili – velký černě oděný etnomončičák, soustavně drmolící cosi o lidech v nouzi a nedostatečné pomoci z naší strany…

V tomto blogu se však nechci zabývat tím, co Magda Faltová během pátečního vysílání řekla nebo neřekla (obsahově víceméně standardní vyvoněné nic), dokonce se nehodlám sáhodlouze pitvat ani ve vražedné kombinaci moderátor: B.Kroužková + host: M.Faltová (ačkoliv by vedení ČT dle mého úsudku mělo na tento mix žádat o speciální druh zbrojního průkazu), místo toho se pokusím zamyslet nad veřejnoprávním hostováním etnobyznysmenů v obecné rovině.

Ačkoliv zpravodajství ČT sleduji víceméně sporadicky, nemohl jsem si nevšimnout zvýšeného výskytu této sorty hostů ve spojitosti s uprchlickou krizí. Např. v jednom ze starších blogů zmiňuji reportáž Pokřivená uprchlická realita a tamní účast Lucie Sládkové - ředitelky pražské pobočky Mezinárodní organizace pro migraci.  V osobě Magdy Faltové však našli pracovníci ČT pravděpodobně mimořádné zalíbení, neboť jen během letních prázdnin jsem ji na obrazovce ČT viděl minimálně pětkrát (neověřený odhad, čárky si zatím nedělám). Musím se tedy nutně ptát: proč?

Odpověď jsem se pokusil najít v rámci působnosti SIMI – Faltová má coby ředitelka odborné i praktické znalosti migrační tématiky, není tedy od věci si na její pracovní činnost posvítit. Odrazovým můstkem mi byla výroční zpráva SIMI za rok 2014 - perfektní sonda do fungování multikulturního byznysu a údajného pomáhání uprchlíkům. Posuďte sami:

Roční rozpočet SIMI se pohybuje kolem 8 milionů Kč. Za rok 2014 se tomuto sdružení povedlo vysát z nejrůznějších dotací a fondů cekem 8 159 616 Kč (tzn. nejde o peníze vydělané, nýbrž přerozdělené), přičemž JEN na mzdové náklady zaměstnanců SIMI bylo vypotřebováno více než 4,7 mil. Kč, a to prosím bez povinného soc. a zdrav. pojištění - to představuje další rozpočtovou položku ve výši 1,5 mil. Kč. Jinak řečeno: z celkového osmimilionového rozpočtu směřuje více než šest milionů pouze do zaměstnaneckých plateb. Zamyslete se nad takovou formou pomoci migrantům důsledně: pokud by například M. Faltová vybírala peníze na pomoc chudým v obchodě a obdržela by Váš dar ve výši 80 Kč, pak by si v rámci obdobného přerozdělení mohla strčit 60 Kč do vlastní kapsy. A tím to nekončí.

Hlavní pole působnosti SIMI je poradenská činnost pro imigranty; cituji úvodní část výroční zprávy: „Úspěchy SIMI v roce 2014 - Poskytli jsme poradenství a asistenci více než 1500 klientům a klientkám SIMI.“ Počítejte se mnou: 1500 klientů za rok 2014, tzn. průměrně zhruba 4 zpracovaní klienti denně za roční cenu 8 milionů Kč. Kolik peněz stojí pouhé poradenství v přepočtu na jednoho klienta/imigranta? Při uvedeném dotačním příjmu vychází průměrné náklady pro každého jednotlivce na 5439 Kč! Pokud je možné tuto cenu označit za transparentní vzorek a ukázku nefunkčnosti dobročinného aparátu, pak si sami odvoďte, do jakých výšin mohou stoupat celoevropské náklady vzhledem ke statisícovým imigračním vlnám. Znovu zdůrazňuji, že výše vypočtená částka se vztahuje pouze na poradenskou činnost!

Zároveň podotýkám, že v rámci českého etnobyznysu nepředstavují alarmující čísla SIMI vůbec nic mimořádného. Cituji novináře Petra Žantovského: Evropská kontaktní skupina vydá na mzdy 6 milionů při sedmimilionové dotaci. Poradna pro občanství, občanská a lidská práva 7 milionů osobních nákladů oproti 10 milionům dotací. Multikulturní centrum Praha 5 z 9. Centrum pro integraci cizinců 6 z 8... Aktuálně je rovněž zajímavé sledovat rozpočtové čáry v souvislosti s nadací Václava Havla apod. Zcela samostatné téma pak tvoří pseudohumanistický hnus a půlmiliardový kolos, známý též jako Člověk v tísni.

V závěru se musím opět zamyslet nad mediálním prostorem, kterého se dostává lidem typu M.Faltová či L.Sládková; tyto dámy se v otázce přijímání imigrantů totiž nacházejí v naprosto učebnicovém střetu zájmů - čím více imigrantů se do ČR dostane, tím více peněz budou jejich zainteresované neziskovky protáčet. Mediální řeči o nutnosti přijímání vyššího počtu imigrantů nejsou v jejich podání ničím jiným, než amorální reklamou na vlastní (etno)byznys. A proto říkám proimigračním neziskovkám ve veřejnoprávních médiích jasné a jednoznačné NE.