Mimozemšťané?

V posledních měsících jsem si našel nějaký ten volný čas na mé oblíbené téma: mimozemský život a případný kontakt s planetou Zemí. Během přehrabování v nejrůznějších dokumentech jsem narazil na řadu pro mě zcela nových informací, přičemž těm nejzajímavějším bych rád věnoval tento blog. Pro úplnost dodávám, že jsem v této otázce poměrně skeptický a rád bych se vyhnul nějakým jednoznačným závěrům. Ty ponechám na každém z Vás.

Jako první mě před časem zaujala jistá konspirační teorie, spojovaná s UFO. Neidentifikované létající objekty jsou značně kontroverzní téma, kolem kterého je až příliš mnoho otazníků. Obrovské množství „důkazních“ materiálů je prokazatelný podvrh, jiný materiál je naopak díky nízké kvalitě nemožné potvrdit či vyloučit a dávné historické „důkazy“ (např. ty, ve kterých se tak rád šťourá Erich von Däniken) většinou nabízejí mnoho způsobů výkladu. Zároveň je nade všechnu pochybnost, že v řadě případů zpozorování UFO dochází dlouhodobě k nechtěným záměnám. Například při prvních experimentálních letech bombardérů technologie Stealth (zejména F-117 Nighthawk a B-2 Spirit) muselo k takovým případům docházet velmi pravidelně a z hlediska vlády USA i prokazatelně, přitom ale nebylo možné tyto omyly vyvracet, vzhledem k přísnému utajení. Mou optikou je ale velmi zajímavé údajné spojení výskytu létajících talířů s projektem „Die Glocke“ (Zvon).

O co jde: Zvon byl přísně utajovaný projekt nacistického Německa (resp. šlo o jeden z takzvaných projektů Wunderwaffe) za druhé světové války. Hitlerovy síly se vzhledem ke vzdušné převaze spojenců musely vypořádat se situací, kdy trpěly akutním nedostatkem polních letišť. Jeden z experimentů měl spasit situaci pomocí letounu schopného vertikálního vzletu. Tento letoun svým vzhledem vzdáleně připomínal zvon (zároveň i létající talíř) a vyvíjel se pro něj tehdy zcela ojedinělý typ pohonu, který údajně kombinoval jakýsi systém experimentálních protichůdných rotorů, plněných směsí tekutých kovů. Po konci války v roce 1945 se projekt měl dostat do rukou Američanům (v rámci známé Operace Paperclip, tj. ona pověstná „válečná kořist“ v podobě 1500 německých vědců a inženýrů, včetně von Brauna). Ti jej následně měli v utajení dále rozvíjet na území USA až do dalšího zlomového bodu, který nastal v červenci 1947 a je známý též jako Roswellský incident. Zbytek si nepochybně dokážete domyslet sami.

Ale zpět k předmětu tohoto blogu. Tím, co mne na otázce mimozemského života skutečně zaujalo, je jev známý jako kruhy v obilí. Obecný pojem o těchto obrazcích má mnoho lidí, avšak detailnější znalosti chybí, podívejme se tedy na věc blíže:

Stopa neznámých obrazců v obilí se historicky dá vystopovat až do 17. století. Celá řada obrazců je nepochybně lidským dílem, platí to především v případě jednoduchých tvarů, k jejichž zhotovení stačí dva lidé a napnuté lano. Probíhaly i řady komplexnějších pokusů (jedna zeměměřičská firma například dokázala vytvořit poměrně zdařilé zobrazení automobilu apod.) s různým stupněm úspěšnosti. Při detailním porovnávání prvků známých s těmi neobjasněnými je ale veškerá dosud známá metodika nedostačující. „Lidské“ vyhotovení obrazců např. ve velké míře poškodí obilí, okraje obrazů jsou příliš plynulé, problémem je téže časový prvek apod. Pak jsou tu ale obrazce, se kterými si současná věda neví rady. Tyto obrazce jednak prakticky vůbec nepoškozují obilí (to je pouze ohnuté a po krátkém čase se bez pomoci samo vzchopí) a i když se každé tematické internetové fórum hemží samozvanými odborníky na geometrii, kteří údajně s naprostou jistotou zreplikují jakýkoliv obrazec, v realitě se mají věci trochu jinak. Vědci nedokázali přijít na žádný uspokojivý způsob, jak neobjasněné obrazce replikovat, a to ani za použití pokročilých technologií (laserové měření, dělostřelecká buzola, noktovizor atd.). Zarážející jsou zejména faktory přenosu obrazu, např. nepravidelné tvary, které kopírují vlnění terénu, tzn. nejde o tvar, který by šlo přenést pohybem prkna či napnutého lana. Konkrétní obrys či tvar tyto části získají až při pohledu z ptačí perspektivy. Vzhledem k neuvěřitelné komplexnosti je pak téměř vyloučena možnost vzniku působením atmosférických vlivů nebo nějaké rychlé změny ve vlastnostech půdy.

Detailněji se zaměřím na soustavu tří obrazců, které se průběžně objevily na jediném poli v anglickém Chiboltonu. První obrazec se objevil 13. Srpna 2000 a obsah jeho sdělení se zprvu nepodařilo rozluštit, přesto má v celé záležitosti klíčový význam. Šlo o obrazec velice složitý a komplexní (tudíž by na jeho zhotovení logicky mělo být nutné značné úsilí, čas a lidské zdroje) což je však v rozporu s danými okolnostmi; obrazec se zjevil přes noc a v bezprostřední blízkosti tamní observatoře, která je pochopitelně zabezpečená (objekt je v podstatě vojenský radioteleskop), mimo jiné i kamerovým systémem, monitorujícím okolní pole (viz obr. 1) Kamerový systém oné noci ale nezaznamenal absolutně nic neobvyklého.

Druhý obrazec se zjevil na tomtéž místě o rok později. Dne 14. Srpna 2001 byl objeven technicky zcela unikátní piktogram, jehož vzhled prakticky s jistotou vyvrací teorie o samovolném vzniku vlivem přírodních a atmosférických vlivů; šlo o portrét tváře s humanoidními rysy (viz obr. 2), zhotovený podobnou technikou, jakou se dříve přenášely fotografie do novin (soustava bodů s rozdílnou šířkou a vzdáleností).

Třetí a nejdůležitější obrazec se objevil o pouhých 5 dnů déle; dne 19. Srpna 2001 byl objeven ve vzdálenosti několika desítek metrů od humanoidního piktogramu (viz obr. 3). Obsah sdělení tohoto obrazce se již podařilo rozluštit, k jeho vyřešení je ale nutné vrátit se do roku 1974.

V tomto roce známá observatoř Arecibo (to je ta z Bondovky Zlaté oko) prostřednictvím binárního kódu odvysílala do vesmíru signál/obraz, který měl hypotetické vyspělé civilizaci z jiného světa představit planetu Zemi a její obyvatele (viz levá část obr. 4). Ve vzkazu byly zahrnuty údaje o lidské číslicové soustavě, o atomech, utvářejících základní stavební jednotky našeho života, o lidské DNA, o naší sluneční soustavě, včetně polohy planety Země. Závěrečná část se pak zaměřila na popis způsobu odvysílání, resp. na samotný vysílač Arecibo.

Třetí obrazec byl tedy s naprostou jistotou reakcí, resp. odpovědí na zprávu z Areciba, jelikož používal naprosto stejnou metodiku a strukturu kódování zprávy (viz obr. 4) Nejistý je pouze tvůrce odpovědi a jeho (ne)pozemský původ.

Nyní k údajům, které obrazec sděluje: tvůrce uvádí údaje o totožné (desítkové) číselné soustavě, dále je zahrnuta informace o shodných stavebních prvcích života, které jsou však překvapivě doplněny o silikon. Chemická stavba DNA je rovněž totožná, liší se však genom. Ten je proti tomu lidskému o milion sekvencí větší. Dále je uveden údaj o tvůrcově domovské sluneční soustavě, podle kterého tvůrci obývají dvě tamní planety a čtyři měsíce. Závěrečná část obrazce by podle všeho měla rovněž popisovat zařízení, kterým byla zpráva odeslána, je zde však jedna zajímavost. Zobrazení tohoto zařízení je v podstatě zmenšeninou prvního, původního chilboltonského obrazce z předchozího roku (porovnejte spodní, fialovou část přijaté zprávy s obr. 1).

Nechci podsouvat žádné závěry na základě předchozích faktů, při důkladné rekapitulaci všech údajů ale nedokážu najít žádné uspokojivé „pozemské“ vysvětlení. Celkem tři obrazce na stejném místě, vedle monitorovaného vojenského objektu, všechny nesmírně složité a komplexní, všechny zhotovené přes noc a bez lidské stopy, z toho dva obrazce objevené v horizontu pouhých pěti dnů a ten třetí přesně o rok dříve.

Na úplný závěr odbočím od kruhů v obilí a uvedu jednu zajímavou myšlenku populárního vědce, Neila deGrasse Tysona. Ten upozorňuje na jistý paradox ve spojitosti s chemickými prvky ve vesmíru a jejich souvislostí s životem na Zemi. Pokud seřadíme prvky ve vesmíru na základě jejich množství, pak bude na prvním místě vodík, dále pak helium, po něm kyslík, uhlík, dusík… A nyní se podívejme na složení prvků, tvořících život. Helium je možné v tomto případě odsunout, neboť jde o chemicky inertní (a tím pádem zbytečný) prvek, načež pak pořadí tělesné v podstatě odpovídá pořadí vesmírnému: molekuly vody jsou složeny z vodíku a kyslíku, dalším stavebním prvkem je uhlík, následuje dusík atd. Dá se tedy říct, že naše složení kopíruje složení celého vesmíru. A nejen to, k zamyšlení je i naše tělesná chemie. Ta je založena na uhlíku, což je chemicky zdaleka nejaktivnější prvek v periodické tabulce. Uhlík dokáže tvořit více molekul, než všechny ostatní prvky dohromady a to jinými slovy znamená, že pro vznik života neexistuje žádný vhodnější materiál. Přitom jde o čtvrtý nejčetnější prvek v celém vesmíru.

Pokud zvážíme všechny předchozí informace v kontextu s rozlohou vesmíru, je vůbec možné se sobecky, namyšleně a sebestředně domnívat, že jej obýváme sami? To ať posoudí každý sám…