Zatleskejme Kohoutovi

Včerejší vysílání pořadu Máte slovo se dost možná zapíše do historie jako zlomový bod v českém boji proti imigračním kvótám. Důvod? Ojedinělý prototyp naprostého multikulti exota – Milan Kohout.

Po delší době jsem se zase jednou odhodlal ke sledování pořadu paní Jílkové; ačkoliv její seriál Máte slovo není zrovna mým šálkem kávy (neboť se s železnou pravidelností zvrhává v nic neřešící přeřvávanou), téma přerozdělování uprchlíků mne coby skalního odpůrce islámu zajímalo natolik, že jsem zatnul zuby. A vyplatilo se.

Jistý zájem ve mně vyvolalo avizované složení hostů: jednak hned několik protiislámských bojovníků, kterých si velmi vážím (kolegyně bloggerky Jana Volfová a Lea Vojteková, za pultíkem Petr Hampl atd.), dále např. TOPkový europoslanec Jiří Pospíšil, který v posledních dnech zaujal svým nečekaným skepticismem vůči kvótám (což je poněkud rozporu s dlouhodobým přístupem některých jeho stranických kolegů, jmenovitě Polčák a spol.) a zároveň mě zaujalo složení opozice – pro mě vše zcela neznámá jména, přičemž bych čekal alespoň jednoho „provařeného“ a známého multikulturalistu kalibru Šabatová či Halík…

Vše se ale zcela vyjasnilo hned v průběhu úvodní představovačky, kde na sebe veškerou pozornost strhl jakýsi Milan Kohout. Údajně vysokoškolský kantor velmi neobvyklého vzezření: odhadem cca šedesátiletý muž, divoký rozcuch, masivní plnovous, na hlavě jakýsi křivě usazený háčkovaný fez, spousta mohutných kovových prstenů, na tváři výraz cholerického narkomana…celkově těžko zaškatulkovatelný objekt, jakási kombinace postmoderního houbičkového šamana a Jožina z bažin (pro detailní sondu klikněte zde). Inu proč né, podobní exoti mne svými utopistickými světonázory občas dost baví (s pytlíkem na zvracení vzpomeňme na Jirku Hrebenára…) Tento prapodivný patron se však od samého začátku projevoval jako extrémní verbální agresor, povýšenecký populista s chorobnou neschopností vedení věcné a „lidské“ diskuse. Kompletní analýza jeho blábolů nemá žádný smysl, přesto si neodpustím drobný komentář k těm největším perlám:

• Jedna uprchlická rodina do každé české domácnosti: údajně kvůli jakémusi západnímu/evropskému dluhu za staré křivdy na Africe, Iráku atd., prý neseme každý svůj kus viny na současné krizi a odmítání uprchlíků je pokrytectví. Na základě Kohoutovy rétoriky by se měl např. velký strom nejspíše omlouvat malému keříku za to, že jej přerostl, zastínil a nyní jej okrádá o sluneční svit. Nabízí se také jisté mudrosloví Petra Čtvrtníčka o silnějším psovi, které raději neuvádím v plném znění. Být jakýmsi neomezeným vládcem země české, pak bych ale Kohoutovi přijímání uprchlíků velmi rád umožnil; pokud by to on sám uznal za vhodné, ať si klidně nastěhuje do svého malého bytu třeba celý islámský stát, OVŠEM s podmínkou, že za něj plně převezme odpovědnost finanční i trestní. Zároveň je zcela nemístné, aby exot Kohout vydával svůj zcela okrajový postoj za celospolečenský morální precedent.
• Papeže Pavla II (pozn. myšlen byl pravděpodobně Jan Pavel II) považuji za masového vraha, protože vykládal Afričanům, že si nemají brát kondomy: a Afričané si zřejmě neberou kondomy jen a pouze proto, že jim to poradil papež (tudíž jsou podle Kohouta nejspíše nesvéprávní, duševně zaostalí a zcela pitomí…pak se nabízí otázka, kdo že je tu vlastně rasista). Tak ještě že jim ten démonický papež neporadil třeba pití kyseliny. Co dodat…
• „Vy jste odpornej rasista a hnusnej dobytek!“ (reakce na slovo „černoušek“) extrémně přestřelené a zbytečně vyhrocené chování, které by bez spuštěných televizních kamer Kohout završil nejspíše pohazováním vlastních exkrementů. Nebo možná dávkou ze samopalu, těžko říct. Aneb tradiční pseudohumanistická myšlenka „budeme zachraňovat uprchlíky, i kdyby nás to mělo zabít“…

Pro trochu srandy přidávám ještě nějaké to samostatné kokrhání: „Můžeme za to my!, JÁ jsem odpůrce všech náboženství!, Vy, pravičák, dáváte za příklad Austrálii? (pohoršeně), Vy máte taky dva platy! (pohoršeně/závistivě), Zalezte si do své xenofobní komůrky! atd.

Amatérská diagnóza: kombinace egocentrismu, chorobného pocitu nadřazenosti vlastních myšlenek, intenzivní nenávist vůči české/evropské/západní společnosti (možná pramenící v potlačované sebenenávisti?) absence pudu sebezáchovy, ztráta soudnosti a zábran, sklony k sebemrskačství, závistivost a zosobněné ultralevičáctví.

Inu kdo neviděl, ten nepochopí. Na zcela samostatný blog by ostatně vydal i další přítomný exot, jakýsi popletený neomarxistický komoušek jménem Lukáš Matoška (pochopitelně student filosofie) a jeho ultralevicová myšlenka „můžeme přijmout všechny uprchlíky a živit je dávkami, stačí vzít peníze těm zlým politikům, kteří odmítají přerozdělování“

Zajímavý otazník se vznáší nad úmysly tvůrců pořadu; ostře sledované Máte slovo jistě volí hosty na základě kvalitních rešerší a tudíž mohlo tušit, jaká rizika ponese přítomnost kohoutího exempláře. Otázkou zůstává účel jeho pozvání: bylo cílem tvůrců prezentovat extrémní protipólnost názorů, nebo šlo o podceněnou přípravu, nebo šlo o záměrnou rafinovanou diskreditaci uprchlických „vítačů“ prostřednictvím toho zřejmě nejpomatenějšího multikulti exota v ČR? Těžko říct. Každopádně jsem toho názoru, že paní Jílková tentokrát moderování poněkud nezvládala a bláznivý Kohout měl být za své neustálé verbální napadání už v úvodních minutách vykázán ze studia.

I tak se ale cítím povinen vyjádřit šílenému Kohoutovi svůj vděk; takové komplexní zosobnění veškeré multikulturní pitomosti v jediné osobě se opravdu nevidí každý den. Svým estrádním výstupem a nezměrnou hloupostí prokázal exot Kohout obrovskou službu všem svým názorovým oponentům, zejména pak hnutí IVČRN, neboť v krátkém čase raketově zvýšil zájem o podpis petice proti povinným imigračním kvótám. Kohoute, tleskám tvé hlouposti!