Nová pohádka ČT „O nepravdách a omylech“ aneb Fuj, islámofobové!

Česká televize před časem sklidila nebývalý úspěch s bagatelizující reportáží Pokřivená uprchlická realita. Hledání mediálních pokřiveností je mým dlouholetým koníčkem, tudíž jsem si na veřejnoprávní superdílo nemohl neposvítit.

Zmíněnou reportáž si můžete přehrát například zde . Pokud ale chcete ušetřit 8 minut času, v podstatě si vystačíte i s autorským popiskem:  „Nepravdy a omyly, které se v souvislosti s uprchlíky objevují v médiích i na sociálních sítích, shrnul kolega Filip Horký“.  Název vypadá slibně, ovšem jak známo: sliby = chyby. Podívejme se tedy na jednotlivé nepravdy a omyly v podání Filipa Horkého.

Bod první:

Záměna fotografií v Reflexu: populární týdeník se v souvislosti s aktuální uprchlickou krizí dopustil přešlapu, když na svých webovkách vyvěsil zavádějící fotografii údajného afrického uprchlíka na pláži, přičemž se totožná fotografie objevila např. na iDnes již v roce 2006.

V tomto případě je poučování ze strany ČT obzvláště pikantní; připomínám letošní únorové mystifikování diváků České televize v souvislosti s protiislámskou demonstrací DSSS v Praze: ačkoliv se od této akce hnutí IVČRN mediálně jasně distancovalo, tvůrci ČT téhož dne odvysílali reportáž, ve které házeli obě hnutí do jednoho pytle prostřednictvím záběrů z demonstrací pod záštitou IVČRN (zjednodušeně: mluvilo se o demonstraci DSSS, ale na obrazovce běžel Konvička). Na rozdíl od pracovníků Reflexu se však čétéčkáři u těchto videofragmentů vyčůraně pojistili kouzelnou formulkou „ilustrační záběry“.

Z toho si tedy logicky vyvozuji tvůrčí stanovisko: mystifikace diváků/čtenářů je morálně zcela v pořádku, ovšem jen pokud je dostatečně sofistikovaná a pokud odpovídá evropskému multikulti standardu.

Bod druhý:

Fotomontáž billboardů: s tímto virálem se na sociálních sítích roztrhl pytel. O co jde? Původní billboard z kampaně Lékařů bez hranic byl počítačově upraven v jakousi fiktivní znásilňovací reklamu (viz obrázek). Tvůrce montáže a jeho úmysly zřejmě není možné dopátrat, tudíž můžeme pouze spekulovat: má se jednat o ironickou reakci ve vztahu ke skandinávskému nárůstu znásilnění, nebo je účelem podněcování nenávisti? Nebo obojí? Těžko říct…

Já osobně na nějakou fotomontáž z vysoka kašlu, neboť mi dělá vrásky i původní verze billboardu. Zamyslete se: africká společnost se potýká s problémem znásilňování v takové míře, že jej musí řešit dokonce masovým vyvěšováním billboardů ve městech (kam se hrabou Češi s nějakým Nemyslíš, zaplatíš…). Taková kultura funguje v afrických končinách a taková kultura se dnes valí do Evropy „obohacovat“ naši společnost, navíc primárně v podobě mladých mužů.

K zamyšlení je i samotné technické provedení: anglicky psaný billboard uprostřed Afriky, který má odkazovat na jakousi lékařskou kliniku, přičemž ani nenabídne jakékoliv nasměrování nebo mapku…krásná ilustrace toho jak účelně se využívají finance v neziskovkách. Což je ovšem pohled na věc, který ČT svému divákovi už (raději?) nenabídne.

Bod třetí:

Rozporování „mladých mužů ve vojenském věku“: moderátorův úvod k tomuto bodu jsem poněkud nepochopil. Nejprve byl zmíněn častý diskusní prvek – uprchlické fotky plné černošských mladíků, což ale moderátor bagatelizoval  tím, že on sám neměl problém s nalezením pravého opaku - fotografií žen a dětí, načež ale svou předchozí argumentaci sám podkopnul faktickým údajem: 70% žadatelů o azyl jsou podle agentury Eurostat skutečně mladí muži.

K vysvětlení tohoto údaje byl přizván externí host -Lucie Sládková, ředitelka pražské pobočky Mezinárodní organizace pro migraci . Ta vysvětluje vysoké procento následujícím způsobem: muži se prý uchylují k migraci coby vyslanci/živitelé svých rodin a jakýsi případný předvoj – tvůrci zázemí. Pochopitelně jde o vysvětlení zcela nedostačující, neboť žádná jiná rámcově srovnatelná vlna uprchlíků nikde ve světě tak vysokou genderovou nevyváženost v obdobné míře nikdy nevykazovala (ostatně kdyby ano, vítáči imigrantů by se takovým faktickým důkazem už dávno oháněli). Prvek muž-živitel bude mezi uprchlíky samozřejmě také přítomný, jde však o pouhý fragment v celkovém obrazci. Genderovou nevyváženost a specifický věk dnes mnohem uspokojivěji vysvětlují například bezpečnostní analytici, kteří upozorňují na vysoké množství eritrejských vojenských dezertérů apod.

Je zcela pochopitelné, že takové informace ředitelka proimigrační organizace raději vyfiltruje a zamlčí – čím více uprchlíků se do ČR dostane, tím více peněz budou zainteresované neziskovky protáčet. Ostatně řeč čísel také stojí za zmínění, cituji novináře Petra Žantovského:

„Sdružení pro integraci a emigraci ročně získává na dotacích zhruba 8 milionů, z toho přímo z Česka kolem milionu, zbytek z Bruselu. Poradna pro integraci vykazuje dotace kolem 15 milionů, ve výroční zprávě cudně neupřesňuje, kolik od státu a kolik ze státem sanovaných evropských fondů. Multikulturní centrum Praha pobírá ročně od 9 do 13 milionů. Centrum pro integraci cizinců kolem 9 milionů. Z toho přímo od státu zhruba třetinu. Evropská kontaktní skupina pobírá cca 7 milionů, rovněž bez upřesnění zdroje. Poradna pro občanství, občanská a lidská práva už cudně neužívá ve výroční zprávě pojem dotace, nýbrž „Zúčtování fondů“, ale jde o totéž. V daném případě přes 10 milionů z veřejného vemene. Zhruba dvojnásobek, tedy kolem 20 milionů ročně z veřejných zdrojů proteče také organizací Slovo 21. A samozřejmě na vrcholu pyramidy stojí bumbrlíček mezi NGO, Člověk v tísni, jehož půlmiliardový rozpočet také stojí z velké části na veřejných financích“

Zdroj: http://www.prvnizpravy.cz/sloupky/charita-ocima-cisel/ opravdu stojí za přečtení, zejména pasáž o účelném využívání financí.

Pokud k těmto číslům přičtu oblíbený argument multikuluralistů „v ČR přece skoro žádní uprchlíci nejsou“ pak raději ani nechci domýšlet výši nákladů v momentě, kdy tu konečně nějací budou. Uniká mi tedy význam pozvání paní Sládkové; člověk s jejím střetem zájmů je k objektivnímu posouzení této problematiky asi stejně vhodný, jako je vhodný pan Andrej Babiš k posouzení míry zkorumpovanosti Agrofertu.

Zbytek reportáže se už nesl v poněkud vlažnějším duchu. Aféru ohledně švýcarské vlajky (komunita švýcarských muslimů je údajně neprávem obviňována ze snahy o odstranění kříže) nejsem schopen posoudit; ačkoliv sleduji islámskou problematiku a protiimigrační scénu poměrně intenzivně, s touto kauzou jsem se setkal v rámci reportáže ČT poprvé. A právě proto mi není jasné, z jakého důvodu byla vůbec zmíněna, neboť na českou protiimigrační scénu nemá v podstatě žádný dopad, na rozdíl od billboardů apod.

Závěrečné ohýbání čísel bylo svou prostoduchostí a snahou o manipulaci tak průstřelné a hloupé, že v podstatě ani nestojí za rozsáhlou hloubkovou analýzu. Proto jen stručně: v reportáži zmíněný úbytek žadatelů o azyl na našem území (rok 2001 - celkem 18 094 žádostí Versus: rok 2015 – prozatím 679 žádostí) naznačuje jen a pouze to, že ČR prozatím nebude hlavní cílovou destinací, ale spíše přestupní stanicí (pochopitelně důsledek sociální velkorysosti - západní systémy mohou pseudouprchlíci "podojit" víc, např. jen v první půli roku 2014 bylo v ČR zachyceno 2028 osob , které se pokusily přes naši republiku dostat do zemí západní Evropy). Množství žadatelů navíc pochopitelně nijak nereflektuje množství ilegálně pobývajících cizinců a k těmto žadatelům nelze přičítat např. potenciální hrozbu kvót (i pro teoretickou první vlnu se konzervativně operovalo s čísly 525+1200 uprchlíků z táborů) a co je nejdůležitější: počet žadatelů o azyl nevypovídá vůbec nic o evropském nárůstu bezpečnostního rizika a jeho potírání. Pro ilustraci lze zmínit např. rostoucí počet salafistů v Německu. Cituji šéfa BfV , Hanse-Georga Maassena: "Podle našich současných poznatků je v zemi 7500 salafistů, kteří se hlásí k radikálnímu islámu. V roce 2011 jich byly jen stovky,"

Reportáž Pokřivená uprchlická realita ve mně vyvolává znepokojení a obavy. Ačkoliv jde o soubor vyumělkovaných a účelně zohýbaných pitomostí, tábor našich multikulturalistů si nad prací Filipa Horkého mne přirození a jeho nesmyslné závěry hromadně šíří skrze sociální sítě (přes 4000 sdílení na Facebooku, pro ČT nevídaný úspěch), čímž neblaze a lživě ovlivňuje mínění široké veřejnosti. Proto doufám, že bude mít tento blog alespoň nějaký (byť chabý) brzdící účinek.