Cargo kult – podobnost s ekonomickou migrací čistě náhodná?

Drobné zamyšlení nad tím, jak se mohou dvě zcela nezávislé cesty v krátkém čase zvrhnout v totéž iracionální a všezničující cizopasnictví.

Vznik kultu Cargo:

Počátky cargo kultu se objevují na konci 19. století - tehdy se v oblastech Melanésie dostaly tamní primitivní kmeny do kontaktu s britským námořnictvem, které využívalo melanéskou ostrovní síť coby občasné přístaviště. Pro domorodce šlo doslova o zjevení: bílí lidé s obrovským množstvím cenností, potravin, vybavení a nejmodernější techniky. Lidé, kteří měli vše, a co bylo ještě podivnější: měli sice vše, ovšem (bráno optikou domorodců) nevytvářeli nic. Největší boom kultu se ale dostavil až o půl století později – ve 40. letech minulého století se melanéské ostrovy (Šalamouny, Nová Guinea atd.) staly dějištěm 2. světové války, což vystavilo kult novému prvku: letecké dopravě.

Letecké výsadky a zásobování působily na primitivní domorodé civilizace dojmem nadpřirozena - vojenské síly navazovaly s domorodci kontakt a příležitostně si získávaly jejich přízeň skrze potraviny, oblečení apod. (výměnou za komodity pak žádaly průvodcovství). Původní obyvatelé se takto stávali pozorovateli „dění zázraku“ a začali chápat letecké (případně námořní) zásobování jako náboženský rituál, který se následně pokoušeli replikovat: bílí muži v uniformách přece nemusejí nic lovit, vyrábět ani farmařit, stačí promluvit do jakýchsi krabiček, načež se z nebe znovu a znovu snese obří kovový pták, zázračně vyplněný zbraněmi, látkami, konzervami a dalšími kouzelnými předměty; proč by si tedy stejnou cestou nemohli získat přízeň bohů i oni sami?

Omezené technické znalosti a chápání vedly původní obyvatele ke kuriózním postupům: stavby maket leteckých stanovišť a vysílačů ze dřeva a slámy, primitivní terénní úpravy otevřených prostranství v přistávací plochy atd. (viz foto), vše sloužící k fyzicky co nejvěrnějšímu napodobení procesu získávání cenného carga. Ještě zajímavější byl však duchovní rozměr rituálu – domorodci si pochopitelně nedokázali ani vzdáleně přestavit proces výroby technických zázraků, proto si vše zracionalizovali cestou víry a dary z nebe začali chápat jako produkty bezpracně získané, resp. darované od duchů jejich mrtvých předků (cargo přece padalo z nebe na jejich vlastní půdu a tudíž patřilo jim, běloši jej pouze uměli přivolávat).

Kuriózní situace nastala po skončení války: uzavírání vojenských základen přerušilo i materiální toky, logicky by se tedy dal očekávat i úpadek kultu, nicméně v realitě došlo k pravému opaku – kmeny se své víry nevzdaly (proč také, vždyť základní "vzorec úspěchu" už znaly), namísto toho začaly chápat úbytek carga jako pouhou nedokonalost svých rituálů. Vědci a pozorovatelé si v tomto bodě uvědomili potenciální nebezpečí (intenzivní rozmach cargo kultu na úkor vlastní obživy a práce by pro tamní kmeny mohl znamenat hladomor a zánik) a rozhodli se k zásahu. Bohužel zvolili nejhorší možnou cestu – humanitární pomoc. Tu si domorodci začali okamžitě vykládat jako potvrzení své víry, ve které se tímto způsobem ještě více utvrdili…

Jak to vše souvisí s ekonomickými migranty, případně s islámem? Podívejme se na základní charakteristiku kultu cargo, cituji: „Kulty carga nemají jasného vůdce, popřípadě se nazývá „big man“. Vyskytuje se zde ale vždy prorok, který prorokuje, že pokud budou splněny podmínky, dostane se cargo na zem. Tyto podmínky jsou např. takové, že proroci si vyprovokují stavy extáze, následovníci carga se musí odtrhnout od minulosti a tím pádem i od všech statků, jsou nastoleny zákazy, přikázání a tabu, které se musí dodržovat a všichni běloši musí být vyhnáni. S cargem se mají na zem vrátit i mrtví předkové. Návrat carga se nazývá milénium a bude mít podobu lodí a letadel přinášejících cargo. V den tohoto milénia, také bude převrácen společenský řád, běloši zčernají a černoši zbělají.“ Už začínáte vidět některé společné jmenovatele?

Závěrem pohled psychologický: Kult cargo i ekonomická migrace stojí na totožných pilířích. V úplném počátku je otázka: „Proč oni mají a my ne?“. S tou jde v ruku nejprve závist (my to chceme taky), posléze i zášť (oni mají víc, berou si z našeho atd.), která může poměrně snadno sklouznout i k rasismu. Zároveň je zde přítomna určitá absence racionality: cargo kult nerozumí vzniku komodit (a rozumět v podstatě nechce), stejně tak ekonomická migrace nerozumí skutečnosti, že 700milionová Evropa nemůže pojmout a uživit miliardu/y uprchlíků; v obou případech hraje roli i přirozený prvek lidské pohodlnosti (je snazší získat jídlo/dávky modlením či darem, nežli pěstovat a sklízet). Přímá humanitární pomoc v obou případech není žádným řešením, ale spíše katalyzátorem a prohloubením podstaty problému. Jak do rovnice zapadá islám? Náboženský systém, který navzdory všemu bohatství, pomoci a vlídnosti udržuje 1,5 miliardy lidí ve stavu permanentní frustrace, iracionální zášti a zároveň funguje jako perfektní omluvenka pro cokoliv…A proč o tom píšu? Jak je všeobecně známo, k vyřešení jakéhokoliv problému je nezbytné nejprve pochopit jeho podstatu v plné šíři.